Když se zahledíme do tváře Velehradské Matky Boží, nevidíme jen soukromou zbožnost jednotlivce, ale otevírá se před námi obzor celé Evropy a světa. Velehrad v sobě nese hluboké dědictví propojení křesťanského Východu a Západu. Je to místo, kde tradice dýchá oběma plícemi, jak to tak rád připomínal svatý papež Jan Pavel II. Maria zde stojí jako most nad propastmi, které lidská slabost, pýcha a dějinné bouře během staletí vykopaly mezi bratry a sestrami ve víře. Ona, která ve svém náručí chovala Krista, Spasitele všech lidí, nedělí své děti podle obřadů, kultur nebo národností. Její mateřské srdce bolí nad každým rozdělením, nad každou hradbou nepochopení a nedostatku lásky. Na Velehradě nás učí, že pravá jednota není uniformitou, ale harmonií rozmanitosti, která má svůj pramen v jediném Bohu.
V této májové meditaci jsme zváni, abychom se podívali na svá vlastní srdce a na vztahy, které žijeme. Kolikrát i v našich rodinách, farnostech a komunitách stavíme zdi místo mostů? Kolikrát dovolujeme hořkosti, aby nás dělila od těch druhých? Maria z Velehradu k nám mluví v tichu a připomíná nám, že obnova jednoty začíná vždy u nás samotných - v naší ochotě odpustit, naslouchat a s úctou přijmout odlišnost toho druhého. Ona nás učí dívat se na druhé lidi očima víry, ne očima předsudků. Na tomto milostném místě, spojeném s cyrilometodějským odkazem, si uvědomujeme, že dar víry nám byl dán proto, abychom ho sdíleli a abychom skrze něj tvořili jedno společenství lásky. Nebe zde promlouvá jasným hlasem: buďte jedno, jako jsou jedno Otec i Syn.
Když se skláníme před tajemstvím Velehradu, vnímáme, že Matka Boží nás zde nepřestajně bere za ruku a vede nás k Ježíši. Ona je tou, která uchovávala všechna slova ve svém srdci a která nám i dnes ukazuje, že cesta k jednotě vede skrze pokoru a věrnost evangeliu. Velehradská bazilika, zářící v jarním slunci, je symbolem naděje, že žádné rozdělení není definitivní a že pod ochranou Panny Marie můžeme nalézt ztracenou blízkost. Kéž v nás toto májové zastavení probudí hlubokou touhu po smíření a odvahu být šiřiteli pokoje tam, kde žijeme. Spojme nyní svá srdce v modlitbě k té, která nás všechny objímá svou mateřskou láskou.
Závěrečná modlitba: Panno Maria Velehradská, Matko jednoty a Královno posvátného růžence, přicházíme k tobě v tomto májovém čase s důvěrou v tvou mateřskou přímluvu. Ty jsi na Velehradě spojila dědictví Východu i Západu a stala ses Matkou všech, kdo vyznávají jméno tvého Syna. Prosíme tě, shlédni na naše společenství, na naše rodiny i na celou církev. Vyprosuj nám dar jednoty, abychom dokázali bořit zdi nepochopení, hořkosti a rozdělení, které mezi sebou tak často stavíme. Uč nás naslouchat jeden druhému s láskou a úctou, abychom dokázali dýchat oběma plícemi víry a svědčit světu o Kristově lásce. Matko jednoty křesťanů, svěřujeme ti všechny, kdo trpí kvůli rozpadu vztahů a nedostatku pokoje. Pomáhej nám, abychom byli nástroji smíření ve tvých rukou. Opatruj naši zemi, která se k tobě po staletí utíká, a doveď nás všechny jednou do nebeského domova, kde budeme jedno v lásce tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.